středa 28. prosince 2016

CHRISTMAS NIGHT RUN

Ahoj!


Pamatujete, jak jsem vás v jednom článku zvala na vánoční běh noční Prahou? Tak právě o tom vám dneska napíšu takové menší shrnutí.



 Asi bych měla začít tím, jak jsem se k tomu vůbec dostala. Jestli mě trochu znáte, nebo jste četli moje články o cvičení, je patrné, že běhání není můj šálek čaje. Čas od času si zaběhat zajdu, a dokonce jsou i dny, kdy mě nikde nepíchá, nic mě přitom nebolí a dalo by se říct, že si to i užívám. Bohužel drtivá většina je pravý opak. Po pár krocích mě píchne v boku, křupne v kotníku a cca po 2 kilometrech při zastavení začnu mít mžitky před očima. Jen silou vůle, se zaťatými pěstmi, doběhnu ten pátý kilometr, který mi končí těsně u baráku. Po skončení rozhodně neoplývám nadšením a euforií, jak to můžete vidět u holek na instagramu.


Dobře, teď možná trochu přeháním, ale už si dokážete představit vztah mezi mnou a během. Na druhou stranu, už dlouho jsem si chtěla zkusit nějaký běžecký závod dlouhý právě těch 5km. Může to znít jako protiřečení, ale prostě si ráda dokazuji, co zvládnu. Proto hned na začátku chci poděkovat Danovi, který mě do toho všeho přemluvil (ukecal to hlavně na medaile) a Denče, která mě zvala už na podzimní zombie run. Já to tenkrát odmítla a řekla si, že na příští už půjdu. A nesmím zapomenout na Kikču, kterou jsem do toho naopak dotlačila já, a kdyby bývala nešla ona, na startu byste zřejmě nenašli ani mě.



Abych se vůbec dostala k závodu. Ten se konal 17.12. a celá trasa, která byla dlouhá 5 km, začínala i končila u Rudolfina. Když jsme tam dorazily, hemžilo se to tam Santy, a dokonce běžely i vánoční stromečky. Se startovními čísly jsme dostali i dárkovou tašku, ve které byla třeba Christmas run čelenka, ve které jsem sice neběžela, ale jako památka je super. Když se začala přibližovat sedmá hodina neboli začátek závodu, převlékli jsme se do běžeckého a vyšli ven. V první chvíli jsem myslela, že zmrznu. Venku bylo něco málo pod nulou a já měla v legínách větrací otvory (chytrý tah:D). Do startu zbývalo jen pár minut, my poskakovaly chumlu, který se utvořil u startu, a já měla trému, jakou jsem měla naposled na tanečních soutěžích, i když vlastně o nic nešlo. V tom se závod odstartoval a chumel se začal posouvat vpřed. Po chvíli prořídl, protože si každý běžel podle sebe. Byly zde snad všechny věkové kategorie, od malých prcků po babičky a v jednu chvíli nám byl v patách i pes. Když jsme byli před půlkou, už jsme viděly ty nejrychlejší na cestě zpátky. S tím jsme ale počítaly, a tak nás to nevyvedlo z míry. Celý běh jsme dokončili v reálném čase něco pod 38 minut. V cíli jsme všichni dostali krásnou medaili, kvůli které jsem to ze začátku vlastně dělala, a já si jí celou cestu domů vezla pyšně na krku.



 Jestli to bylo vánoční atmosférou, nebo to byl zkrátka jeden z těch mála dobrých běhů, to nevím. Asi kombinace obojího, ale já jsem si celý závod neuvěřitelně užila. A to i přesto, že mi mrzly nohy a ani jsem se na to ze začátku netěšila. Proto tedy, jestli máte podobný vztah k běhání jako já, dejte těmhle závodům šanci, je to úplně jiný zážitek, než se plahočit sami na té stejné trase, po které už jste utíkali několikrát.

Tak se mějte krásně a budu ráda, když se na nějakém dalším potkáme!

Žádné komentáře:

Okomentovat