sobota 2. září 2017

SPAIN 2017 | PART 1

Já, mamča, ségra a naše dámská jízda ve Španělsku. Všechny jsme se těšily, ale zároveň nás ovládaly obavy, jak to spolu přežijeme a za ten týden se navzájem nezabijeme. Já se bála hádek, mamča, že na ní budeme zlé a nebudeme poctivě překládat a Sára měla obavy z nudy na pláži. Bylo to poprvé, kdy jsme vyrazily v tomto složení. Do poslední chvíle jsme doufaly, že se k nám taťka, který zvládá udržovat nekonfliktní prostředí, přidá, ale nakonec jsme vážně dostaly košem, a tak jsme týden předem objednaly zájezd pouze pro tři.

Jak jsme to zvládly a kde jsme vlastně byly?


Rozhodly jsme se pro Španělsko, a kdo sledujete můj instagram víte, že pro pobřeží Costa del sol v Andalusii. Španělsko bylo pro mamču jedinou bezpečnou zemí, takže ani moje dlouhé přemlouvání a ukazování tureckých, egyptských či marockých nádherných hotelových komplexů nepomohlo. V následujícím týdnu se v naší bezpečné destinaci vylodili jak uprchlíci, tak byl teroristický útok. Pro mamču ideální začátek. Nemít to zaplacené, nejedeme.

První dny probíhaly tak, jak by dny strávené u moře probíhat měly. Válení po pláži, přežírání v all inclusive, večerní procházka do nejbližšího městečka spojená s návštěvou tamních butiků. Dokonce jsme jako praví Češi zkusili vyměnit pokoj, což sice úspěch nesklidilo, ale mamča si tím splnila "sen", kterému se taťka vždycky zuby nehty bránil. 





V pondělí, což byl náš třetí den, jsme se rozhodly podniknout první výlet. Do Marbelly. Kdo sleduje Jona s Janni chápe, proč jsem tam musela. Je to město s kouzelnými úzkými uličkami a z každé fasády visí desítky květináčů. Prý typická Andalusie. První zastávka, kterou jsme úspěšně přejely a pak platily taxík, abychom všechno stihly, byly místní trhy. Ve 40 stupních to bylo docela šílené, ale barevná miska za to určitě stála. Nebo alespoň to je můj pohled na věc.
















Dále jsme se vypravily do vzdálenější části, do Puerto Banús. Tam jsem si teprve připadala jako pravý turista, když jsem zpocená s foťákem na krku z jedné strany míjela výlohy Versaci, Jimmy Choo a z druhé jezdilo jedno Porsche za druhým. Je to jeden z nejluxusnějších přístavů světa, svoje náměstí tu má Antonio Banderas a lehátko na pláži vás na den vyjde přibližně na 100 euro, takže se to dalo předem očekávat.  Místo krásné, ale přivedlo mě spíš do deprese, když na mě byl drahý i kopeček zmrzliny. Uklidňovala jsem se tím, že tomu dám 5 let, vrátím se a turisty s foťáky si budu prohlížet přes sklo Louise Vuittona, haha.
Celodenní ťapkání, vedro a hlad se na nás podepsalo. Přišla první hádka a cesta zpátky do bližší části Marbelly byla na ostří nože. Naštěstí existuje něco, díky čemu se krize překonají. Jídlo. 2 kopečky nejlepší cookie zmrzliny v kornoutku plněným čokoládou zafungovaly, a tak jsme za 2 hodiny v hotelu šly na večeři opět jako kamarádky. 








Jak jsme se setkaly s opičkami a opily ségru si nechám na příště. Máte se na co těšit.

V jakém duchu se nesou vaše rodinné dovolené? Jsem zvědavá, jestli máte taky krize, nebo jste schopni si celou dovolenou užít bez křiku a nemluvení.

Mějte se krásně! 

3 komentáře:

  1. Krásné fotky :) A i super dovolená :)
    Rodinné dovolené zvládáme super, ale musí to být bez bratra, který to vždy celé kazí :/

    OdpovědětVymazat